Historie skautingu na plzeňsku

V Plzni byla známa myšlenka skautingu a Junáctví již od roku 1913, ale teprve v roce 1917 zde vznikl první oddíl junácké obce PSOHLAVCI (organizačně založený dr. J. Hořejším mimo hlavní proud skautingu). Roku 1921 se sloučil se Svazem Junáků-skautů RČS. Roku 1919 vznikl oddíl Baden-Powellových skautů pod vedením bratra Marouška (rovněž šlo o vedlejší proud, do Svazu přešli roku 1920 a vytvořili 10. oddíl Svazu). A konečně tu byl i Svazový oddíl, který vedl prof. Waltr. Do roku 1921 vznikly další oddíly chlapecké i dívčí, tábornické i kluby OS. Brzy tu bylo 10 oddílů. V čele skautského hnutí stáli bratři Hájek, Keranda, Maroušek, Dobrovský, J. Knapp – Matte, J. Paur a další. Jiné oddíly vznikají na českém venkově: 1919 v Rokycanech, 1920 ve Kdyni, v Radnicích, v Horažďovicích, ve Staňkově, Sušici a Tachově. První tábory byly v letech 1919, 1920 u Stříbrných Hor a 1921 na Střele. Týž rok vznikly dva oddíly skautů táborníků (rodinný skauting). Pozdější oddíly č.7 a č.13 si vybudovaly stálá tábořiště u Mirošova a u Stříbra. Roku 1921 byla vybudována první stálá klubovna v dominikánské ulici č.14 – později redakce regionálního časopisu „KRAJEM ŠESTI ŘEK“, který vedl bratr Speřina. 2.10.1921 vítali v Plzni prezidenta Masaryka skauti z celého kraje. Roku 1921 byly také roztříštěné oddíly sjednoceny do Západočeské župy Svazu Junáka. První župní sraz byl 1921 v Sušici a druhý 1922 v Domažlicích. Národních skautských slavností v Praze v červenci se zúčastnilo 200 skautů ze Západočeské župy. 27.10.1928 uspořádali českoslovenští skauti ohňové štafety – hlavní větev proběhla z Podkarpatské Rusi do Prahy. Kolem Plzně vedla tzv. Chodská větev. Skauti se také 28.10.1928 účastnili na odhalení pomníku TGM „Osvobození“ v Plzni. 

ZÁPADOČESKÁ OBLAST BÍLÉHO ORLA se představila v září roku 1929 ukázkovým skautským táborem v Plzni na Borech. V té době totiž procházela Chodská župa krizí následkem odchodu bratra Kulhánka. Proto došlo koncem tohoto roku ke splynutí obou západočeských žup a vznikla nová župa BÍLÉHO ORLA. Bílý orel bylo skautské jméno nového župního zpravodaje bratra generála KLACENDY. V červnu 1930 uspořádala sloučená župa svůj 4. sraz v Plzni (pořadí dle chodské župy). Uspořádán byl slavnostní pochod městem, ukázkový tábor a sportovní soutěže. Bílý orel měl 7 okresů: Plzeň 1 (Kulhánek), Plzeň 2 (Beneš), Rokycany, Domažlice, Klatovy, Sušice, Mariánské Lázně a Kralovice. Mimo župu byly ještě české svazové oddíly v Karlových Varech a ve Falknově (Sokolov). V roce 1931 bylo jen v Plzni 420 skautů skautek v 18 oddílech: 4 chlapecké – 2. Stopa, 5. Jestřábi, 6. Hajduci, 7. Černého čápa, 2 dívčí – 1. a 2., 1 vodácký – 9. Racek, 5 tábornických – 7,8,10,13,14, 2 oddíly vlčat – 4. a 5. Černého vlka, 1 oddíl roverů – 1. Bílého dne a 3 oddíly oldskautů. V celé župě bylo asi 1600 skautů a skautek.

Hlavní činností Junáků byla výchova k samostatnosti, kázni, družnosti, pobytu v přírodě, táboření, praktickým dovednostem, vlastenectví a demokracii. Podstatnou náplní byla i sportovní činnost a turistika. Pořádaly se četné sportovní soutěže i za účasti sportovních klubů a Sokola, v nichž skauti často vítězili i nad specializovanými atlety. Specialitou byli přespolní běhy, i na lyžích, chůze, cyklistika nebo odbíjená. Junáci ze Stopy (2. oddíl) pořádali každoročně koloběžkové závody pro veřejnost na Náměstí Republiky. Po několik let se konal závod o „Pohár generála Klecandy“. 

Tábořiště plzeňských skautů bývala v té době na střele, Úterském potoku, na Rokycansku, u Kladrub, ale i na Slovensku, např. u Turčianské Blatnice nebo tábory putovní. Stopa mívala na konci mívala koncem 30. let tábory pravidelně u Mysliveckého rybníka.

Důležité skautské události v Západočeské oblasti Bílého orla

1931 –

odchod Bílého orla (Klecandy) do Prahy, nový župní zpravodaj bratr dr. Čipera, v květnu velká výstava o skautingu, v červenci účast na táboře slovanských skautů v Praze
1932 –

v květnu 5. sraz župy v Sušici, zánik některých oddílů, nové vznikly, např. 8. židovský
1935 –

vznikl 1. oddíl Dakota – na skále „Ostrá Hůrka“ byl dlouho namalován jeho znak
1938 –

oddíl Ostříži v Chrástu. Tento rok je pro západočeské skauty důležitý tím, že skauti se zapojovali do služeb pro obranu vlasti. Vykonávali protináletové hlídky v Civilní protiletecké ochraně (CPO) – velitelem byl J. Knapp – Matte, propagovali půjčky obrany státu, pracovali jako dobrovolné spojky a zdravotnické hlídky, v neposlední řadě pracovali na opevnění západní hranice (bunkry, řapíky), v září 8. sraz Zpč župy v Plzni.
1939 –

velitelem oblasti Bílého orla jmenován bratr Kulhánek
1940 –

28.10. rozpuštění skautingu, 4.11. obsazení kluboven a zabavení majetku nacisty
1940 –

1945 SKAUTSKÝ ODBOJ: jako letci u RAF obětovali své životy za zpč oblasti bratři Pavlík, Záleský a Šindelář, všichni z 5. oddílu Doubravka
1942 –

vznik nového oddílu 23. Severka (Kubeš – Robin)
1945 –

ze revoluce v květnu pracovali skauti jako spojaři, budovali telefonní ústředny, s puškami v ruce střežili muniční sklady a německé zajatce. Skauti ze zpč. Oblasti B.O. spolupracovali za války s vojenskou skupinou „WEIDMANN“, na 600 jich zahynulo v boji nebo v koncentračním táboře (Knapp – Matte, Kašlík – Davy, Kobes, Frydrych židovští skauti Adel, Šmolka a mnoho dalších). Činnost junáka po osvobození US Army byla oficiálně obnovena 23.5.1945. Oddíly z předválečné doby se rozšířily na střediska. V létě tábory, většinou pracovní na záchraně národních žní. V říjnu první poválečná oblastní konference
1946 –

2. sněm junáka v Praze, na něm zvoleni: starostou dr. V. Fanderlík, náčelníkem dr. R. Plajner, náčelnicí sestra Koseová, v Hamrech u Železné Rudy uspořádána první oblastní lesní škola, v září západočeský sjezd v Plzni a oblastní kolo Svojsíkova závodu. Týž den uspořádali komunisté provokační průvod s rudými vlajkami
1947 –

Junácká „Šumavská brigáda“ v boji proti kůrovci – 1200 českých skautů se jí zúčastnilo pod vedením bratra prof. Němce. Velitelství brigády bylo v Prášilech. Oblastní lesní školu ny Msliveckém rybníku vedl bratr Kraus – Šiwo, na podzim byl v Přešticích uspořádán oblastní závod šestičlenných hlídek družinových hlídek. V létě ve Francii Jamboree de La Paix, kterého se z Plzně zúčastnilo 6 skautů. Vychází mnoho dalších skautských časopisů a jsou vydávány četné příručky
1948 –

a později po rozbití skautské organizace státní bezpečností v 50 letech – ilegální činnost (např 53. oddíl) tvrdě postihována káznicí (bratr Čingo – Hájek) 6 – 25 let. Jiní přišli o zaměstnání, museli sloužit u PTP („Černí Baroni“) apod. 
1968 –

v šedesátých letech mírné uvolnění politického tlaku. Po „Pražském Jaru“ na výzvu bratra Kulhánka se v březnu sešlo 500 skautských činovníků v DASu v Jablonského ulici. Velitelem byl bratr Burda, lesní školu na Šipíně vedl bratr Kraus – Šiwo. Po 21.8. opět okleštění Junáka jako v roce 1949 – církevní a oldskautské oddíly zakázány, zakázána i účast v mezinárodní organizaci. Na den sesterství v roce 1969 uspořádán v Plzni sraz skautek
1969 –

v polovině března v DASu uspořádána krajská konference Junáka. Předsedou Krajské Rady zvolen bratr Judl – Joki. V kraji bylo 6300 skautů, 22 oddílů starších Junáků. Krajskou lesní školu na Brčálníku vedl bratr Kraus – Šiwo. Ústřední rada Junáka byla donucena k vyjádření podpory politice KSČ. V roce 1969 se konaly ještě zábory 22 oddílů, stavěly se ještě klubovny, ale také je ještě urychleně organizovaly kursy, zkoušky rádců i činovníků pro zajištění přežití organizace. V září bylo ještě uspořádáno krajské kolo Svojsíkova závodu, listopadu se ještě konal Knappův memoriál tradičně u Boleveckého rybníka a vycházeli ještě místní časopisy
1970 – 

tábory byly někde ještě v létě 1970, 15.9.1970 však došlo k formálnímu aktu likvidace

K obnovení činnosti došlo až počátkem prosince 1989. I na Plzeňsku přešli skautské oddíly mnoze pod různé organizace, jako do TOMů, Svazarmu, Pionýra nebo Městských domů pionýrů a mládeže. V 80. letech, zejména během jejich 2. poloviny, se tyto oddíly začali více aktivizovat a vznikaly oddíly nové. Vytvářely si vlastní symboliku, která samozřejmě připomínala symboliku skautskou, včetně stejnokrojů, které se už úplně lišily od krojů Pionýra. Metodika práce s dětmi těchto oddílech byla prakticky přebírána z metodiky skautských oddílů. Charakteristické pro tyto oddíl bylo, že v jejich čele zpravidla stál jeden nebo několik skautských činovníků, nebo bývalý skaut, který alespoň rod, dva, prošel skautskou výchovou v létech 1968-1970, metodiku pak čerpal ze skautských příruček staršího vydání. Zaměření těchto oddílů bylo vesměs turistické, a to ať se jednalo a turistiku pěší, vodáckou, cyklistickou nebo jejich kombinace. 

Tyto oddíly pracovaly většinou vzájemně izolovaně, avšak ve 2. polovině 80. let při různých akcích, jako turisticko-branných závodech, turistických pochodech a setkáních, začaly vzájemně poznávat skautskou identitu, jejich vedoucí se vzájemně „odhalovali“, po letech znovupoznávali a navazovali kontakt, často i spolupráci. Za všechny jmenujme alespoň oddíly Vlčata, Vlčí Stopu, Šíp, Speleologický oddíl, Žlutý Kvítek, Kozvu, Čtyřlístek, Delfíny a další oddíly mimo západočeskou metropoli. Jejich vedoucí se po „Sametové revoluci“ v roce 1989 stali vůdci oddílů a středisek. Jmenujme opět alespoň některé bratry Brilla, Petra Vaňka, Baghíru, Kima, Limana, Wichra, Kaštana, Melouna, Kolečka, Wapuska, Barnarda, Nema. Žlutý Kvítek spolupracoval s Delfíny od roku 1987, k čemuž přispěli rodiče Aleše Skřivana, dnešního bratra Žabáka z 53. oddílu, tehdy člena oddílu Delfíni. Delfíni a Čtařláístek byli od roku 1988 v T.J.Radbuza. Delfíni a Kotva se poznali na táboře 1989 a ještě do obnovení skautingu umožnili mnohé společné hry a akce.

Během roku 1989 se v Plzni kontaktovalo asi 13 takovýchto oddílů a vytvořili tzv. „Volné sdružení“ oddílů s turistickým zaměřením. Jejich vedoucí se pravidelně měsíčně scházeli a vyměňovali si zkušenosti z vedení, organizace her a výcviku. Byla založena i „databanka“ her, výcvikového materiálu a poznatků, která kolovala po vedoucích oddílů a každý dle svých sil a zkušeností do ní přispíval. Z konspirativních důvodů se nepoužíval symbol skautské lilie, ale některé oddíly po několik let používali ke krojům šátky, např. Žlutý Kvítek bleděmodré se žlutým lemováním, Delfíni hnědé s bílými tečkami, Čtyřlístek žlutozelené, Vikingové po určitou dobu zelené, oddíl v Dolní Bělé modré. 

Vedoucí oddílů „Volného sdružení“ se sešli k výměně zkušeností a hodnocení situace na třídenním semináři 16.-18. listopadu na chatě Kozelka, patřící TJ. Potraviny, pod Doubravicí na Manětínsku. Zde byla mino jiné podána informace o existenci Přípravného náčelnictva Junáka v Praze. Účastníci tohoto setkání byli bez radiového spojení s okolním světem, a tak netušili, že v té době, 17. listopadu 1989 se na pražských ulicích rozhoduje o svobodě národa a tedy i možnosti obnovení Junáka. Teprve při odjezdu do domovů se účastníci náhodně dozvídali o pražských událostech, které tak ovlivnily budoucí situaci. Vedoucí oddílů „Volného sdružení se v následujících dnech v Plzni jednotlivě kontaktovali, ale k celkovému setkání tohoto spolku již nedošlo, neboť mezitím byla v prvním prosincovém týdnu svolána do klubovny Kotvy schůzka, kde se sešli nejen zástupci „Volného sdružení“, ale i staří činovníci a členové Junáka. Setkání se uskutečnilo již pod státními a skautskými symboly a bylo na něm jednáno o složení prozatímní Městské Rady Junáka.

Zpracoval a upravil NEMO

 
<< Zpět na hlavní stranu